Hlavní strana > Archiv 1999 - 2003 > Masíčko

Není nad svobodný přístup k informacím!

Využívání zákonného práva na svobodný přístup k informacím zde bude zřejmě ještě dlouho vděčným námětem. Vzhledem k tomu, že praktickou realizaci tohoto zákona nechali zákonodárci na lidové tvořivosti jednotlivých úřadů, nemůže snad nikoho překvapit, že se občas někdo dostane do situací, které by si nedokázal vymyslet snad ani Kafka.

Na Okresní hygienickou stanici v Třebíči jsem se vypravil proto, abych získal bližší informace o normách a měření hluku (podrobnější vysvětlení celého případu bude třetím případem na stránce NA STOPĚ...).

Na chodbě úřadu jsem se na nástěnce dočetl, že vyhláška, kterou jsem potřeboval, je jednou z těch, které jsou k dispozici v sekretariátu okresního hygienika. Nechal jsem si tedy od "vrátného" (asi to byl nějaký doktor, který měl zrovna na bráně službu) okopírovat "Pravidla pro poskytování informací" z nástěnky (5 stran) a začal se dožadovat, kdeže si můžu k nahlédnutí zapůjčit požadovanou vyhlášku. Ujala se mě samotná ředitelka OHS dr. Celnarová, posadila mě do místnosti, propojené s vrátnicí, a donesla mi odněkud zmíněný předpis. Poté mě upozornila, že to samozřejmě nebude zadarmo. Stejně samozřejmě jsem se zajímal, za co mám vlastně platit (v ceníku mají za vyhledávání sazbu 90 Kč za hodinu práce vysokoškoláka a 70 Kč za hodinu práce "zdravotníka"), když nic nevyhledávala a jen mi přinesla předpis, který je veřejný. Tak prý za to, že tady můžu sedět na židli a že je v místnosti teplo. A kdyby to bylo zadarmo, chodili by se tam neustále ohřívat bezdomovci. Na moji námitku, že na to, aby měli v úřadě židle a teplo, snad platím daně, jsem se dozvěděl, že ona si přece taky platí daně. Opět jsem se tedy vrátil k původnímu tématu, kolik a podle které sazby budu platit.
"No podle hodinové sazby vysokoškoláka."
- Proč vysokoškoláka?
"Protože tady teď s vámi budu sedět já."
- Ale proč tady se mnou chcete sedět? Já vás vůbec k ničemu nepotřebuji.
"Protože jsem tady vedoucí, mám to tady všechno na starosti, a musím mít kontrolu, co tady budete s tím předpisem dělat."
- Co bych s ním dělal? Přečtu si ho.
"Já ale mám podezření, že ho tady chcete studovat."
- A jaký je v tom rozdíl?
"Studovat ho tady nesmíte. To si ho běžte půjčit někde v knihovně a tam si studujte."
- Ale tam nikde tuto vyhlášku nemají. Vy jste jediný úřad, který se jí musí řídit, a který ji má. A podle zákona o právu na svobodný přístup k informacím musíte umožnit každému nahlédnout do předpisů, kterými se řídíte.
"Vy máte právo na informaci, to vám nikdo nebere, ale nemáte právo tu vyhlášku studovat."
- Je chyba, že tady nemám diktafon, tohle mi nikdo neuvěří.
"Je chyba, že jsem si na vás nevzala právníka."
(Tehdy mě napadlo, že kdyby nade mnou stáli oba dva a právníka mi taky zaúčtovali, bylo by to mnohem dražší, proto jsem obrátil na ponížený tón a skutečně se mi - už ani nevím jak - podařilo docílit toho, že mi uvěřila, že předpis rozhodně nebudu studovat, a odešla si na půl hodiny po svém.)
Po domluveném čase se vrátila (mezitím už mi "vrátný" z vyhlášky okopíroval všechno, co jsem chtěl), vlastnoručně mi vypsala účet na kopie (musí mít přece přehled úplně o všem) a ještě mi ochotně zdarma vysvětlila drobné nesrovnalosti na "informační" nástěnce, jako třeba proč tam není uvedena organizační struktura úřadu ("nemusí nikoho zajímat") nebo proč za jeden z předpisů, kterými se musí řídit, neuvedli ani zákon o životním prostředí ("ten se nás netýká, ten je z jiného ministerstva") či ústavu ("my ji neporušujeme").
- Ale proč ji nemáte uvedenu na seznamu předpisů, kterými se řídíte?
"A proč bychom ji tam měli mít?"
- Je to přece nejdůležitější zákon...
"Ale ne pro nás. My jsme zdravotnické zařízení!"

Odcházel jsem opravdu spokojen - informace, které jsem dnes chtěl, jsem získal, a ještě se navíc přesvědčil, že vedení úřadu je v těch nejlepších rukou...
19.01.2000
?subject=Není nad svobodný přístup k informacím!'>Jaromír Suchý




přístupů od 18.4.2004: 5463