Hlavní strana > Archiv 1999 - 2003 > Na stopě

Chodníky jsou pro chodce, ne parkoviště pro blbce

Úvod
Události v prosinci 1999
Události v lednu a únoru 2000
Události v březnu 2000
Postřehy člena městské rady v Třebíči (24.5.2000)


Mizerný stav práva a morálky v našem státě je přijímán za jistou "normu", se kterou se nedá nic dělat - každý jen zaručeně ví, že on není tím, kdo se na něm také podepisuje. Z celkového pohledu možná není ani tak nebezpečné to, že občas někde někdo někoho znásilní, zavraždí či vykrade - i když jsou to skutky jistě odporné, jejich "výhoda" je v tom, že je nikdo veřejně neschvaluje a ani netoleruje. Nejsou daleko horší malé lumpárny, které sice registrujeme, ale "nestojí nám za to" se jimi vůbec zabývat? Je jistě otázka, nakolik se na všem podepisují další nové vlivy - čím dál tím více z nás má dnes dost svých starostí o zajištění pouhé rozumné existence, na což jsme dříve nebyli zvyklí, a tak - pokud se jich to bezprostředně netýká - jim už na netolerování nějakého nečestného a nesportovního jednání jednoduše nezbývají síly. Možná právě toto je důvod, že si řada grázlů dovolí i to, co by si v jiné normálně fungující civilizované společnosti nedovolila. Navíc u nás ještě zámožnější lidé zřejmě nepochopili, že existence morálky a práva bude výhodnější především pro ně, a proto by měli jít sami příkladem.

Na indikaci toho, jak na tom právě jsme, jsem si proto vybral jednu (víceméně náhodně vybranou) modelovou situaci s chodníkem na Bráfově ulici v Třebíči. Tato ulice je na hlavním tahu přes město, a protože není moc široká, je prakticky po celé její délce zakázáno zastavení nebo stání. Město vybudovalo nedávno na této ulici u nemocnice obrovské parkoviště, kde si můžou všichni obyvatelé či návštěvníci své vozy zdarma odstavit. Přesto se najde každodenně spousta motoristů, kteří jsou líní těch pár desítek či stovek metrů na parkoviště a zpět absolvovat pěšky, a místo toho spokojeně parkují na chodníku. Jen pro zopakování pro ty, kdo nechodili do autoškoly: pokud to není povoleno zvláštní dopravní značkou (která by na části chodníku parkování povolovala), nemá na chodníku žádné vozidlo co dělat. Všichni, kteří tam přesto parkují, to dobře ví, a stejně tak to ví i všichni chodci, kterým auta překážejí v chůzi - přesto se tváří, jako že se nic neděje a auta klidně obejdou i kdyby měli jít po vozovce. V následujících odstavcích si můžeme ukázat, jak to bude vypadat, když se někdo přestane tvářit, jakože se nic neděje.

A ještě malá perlička na závěr úvodu: Bráfova ulice by mohla být klidně přejmenována na ulici Spravedlnosti, protože je na ní okresní soud s městskou policejní služebnou, okresní ředitelství policie s dopravním inspektorátem, a podle telefonního seznamu na ní má sídlo dokonce 15 advokátů. Všichni tihle lidé, kteří mají zákony, právo a spravedlnost takříkajíc v popisu práce, přitom denně chodí či jezdí kolem automobilů, protiprávně parkujících na chodníku (jen doufejme, že jim žádné z vozidel nepatří), ale přesto je situace stále stejná. Asi to má být takový neformální příklad toho, že spravedlnost musí být slepá...


Prosinec 1999

Samozřejmě není možné vzít spravedlnost do svých rukou a např. automobilům vypustit všechna kola či poškrabat lak karoserie, ale je dobré svěřit věc do rukou odborníkům. Jako první jsem tedy na začátku prosince 1999 navštívil oddělení Městské policie v Třebíči a do protokolu jim nadiktoval stížnost na tato parkující vozidla. Musel jsem sice čelit několika dotazům, co mi je po tom, ale přesvědčil jsem je, že auta překážejí chodcům a ničí nově vybudovaný chodník. Díky této stížnosti v prosinci na Bráfově ulici tedy městská policie provedla řadu kontrol (na vlastní oči jsem viděl jeden starší mercedes s botičkou), ale výsledek není valný - odhadem jich tam nyní stává v průměru místo šesti pět.


Leden 2000

Na začátku ledna jsem navštívil služebnu městské policie opět a přátelsky si popovídal s jejich velitelem. Dozvěděl jsem se, že je policistů málo a mají i jiné složitější úkoly (musel jsem mu dát za pravdu - krátce předtím nějaký pacholek poštval proti jednomu z policistů bojového psa a ten jej musel v sebeobraně zastřelit). A lidi, kteří na Bráfově na chodníku parkují, si prý z pokut nic nedělají a zaplatí je bez mrknutí oka (pokuty můžou být údajně pouze do 1000Kč) a druhý den tam parkují zase. (Pikantní mi připadá, že teď někdy vyšla v tisku informace, že když si v Třebíči nějaký prodavač dá před obchod na chodník nepovolenou reklamní tabuli, může za "zábor veřejného prostranství" dostat pokutu až 40 tisíc.) Dostal jsem také toto písemné vyjádření.

Vyplývá z něho, že minimálně jedna firma má na parkování na chodníku od úředníků města Třebíče dokonce oficiální povolení. Samozřejmě jsem byl zvědavý, co v takovém povolení všechno je, proto jsem navštívil dopravní odbor na městském úřadě, který je vydává, a byl jsem ubezpečen, že povolení rozhodně není na parkování, ale pouze na vyložení a složení nákladu pro firmy, které tam sídlí (čili obdoba značky zákaz stání). A že na chodník můžou vjet proto, aby byl provoz na hlavní třídě plynulejší. To znělo celkem logicky. (Samozřejmě jsem si musel vyslechnout řadu otázek, proč se o to vůbec starám.) Jen pro informaci - podle později získaného sdělení od okresního mluvčího policie v Třebíči: vyložení a složení nákladu znamená doslova a do písmene jen tyto dvě věci - rozhodně už k tomu nepatří žádné podepisování faktur či čekání na osvěžující kafíčko.

Říkal jsem si, co teď - městští policisté už své možnosti vyčerpali, což takhle zkusit dopraváky? Vždy, když jsem ale šel okolo dopravního inspektorátu, odradily mě šílené fronty lidí, kteří tam dosud panikaří s odhlašovanými vozy.

Abych si udělal definitivně jasno, jak je to ještě s těmi povoleními od města, vypravil jsem se tam ještě jednou (máme přece ten zákon o svobodném přístupu k informacím), ale nějak se k tomu, že by mi dali kopii rozhodnutí o povolení zajíždět na chodník nebo prozradili poznávací značky vozů, kterým tato povolení vydali, neměli. Zažádal jsem si o obojí tedy písemně a čekal na odpověď. Co jsem se dozvěděl při tomto jednání hned bylo, že bych se o to měl přestat starat, protože by to někomu mohlo vadit, zmlátí mě, a já svým případem budu zaměstnávat i přestupkovou komisi.

Ještě v únoru jsem dostal odpověď na svou žádost. SPZ vozidel, které toto povolení mají, mi sice odmítli vydat (prý vzhledem k tomu, že ono správní řízení bylo neveřejné, jeho výsledek je tedy také neveřejný). Kopii (prázdnou - bez osobních dat) rozhodnutí, které odbor dopravy Městského úřadu v Třebíči vydává žadatelům, kteří by si se svým vozem chtěli zajet na chodník, jsem ale dostal. Je tam doslova uvedeno, že Městský úřad v Třebíči povoluje:

"zvláštní užívání chodníku dle §25 odst.4 písm. c) zákona 13/1997Sb. za účelem povolení vjezdu na chodník"

Je zajímavé, že v rozhodnutí už u citovaného odstavce zákona není vůbec uvedeno to, co by tam správně ještě mělo být, a totiž o jaké konkrétní "zvláštní užití komunikace" jde. Tento zákon připouští v uvedeném odstavci jen 6 konkrétních způsobů zvláštního užití komunikace - jsou to:

1. umisťování reklamních poutačů, jiných propagačních nebo reklamních zařízení a jiných zařízení nebo předmětů, zejména prodejních nebo zábavních,

2. umísťování, skládání a nakládání věcí nebo materiálů nesloužících k údržbě nebo opravám těchto komunikací, nebudou-li neprodleně odstraněny (zařízení stanoviště, skládka stavebních hmot nebo paliva apod.),

3. provádění stavebních prací,

4. zřízení vyhrazeného parkování,

5. zřizování a provoz stánků, pojízdných či přenosných prodejních a jiných podobných zařízení,

6. audiovizuální tvorbu


Nic z toho ale není moc blízké parkování vozidel na chodníku. (To by tento papír s neurčitým významem mohli používat jeho majitelé např. jako povolení projíždět jednosměrkou v protisměru - to by se přece také dalo považovat za "zvláštní užití" komunikace.)
Jestliže ale městská policie tato rozhodnutí za parkování na chodníku považuje (viz uvedený dopis), je asi někde chyba.

Na okresním úřadě - referátu dopravy - mi skutečně povrdili moje pochybnosti a souhlasili se mnou, že v takovémto rozhodnutí musí být uveden přesně konkrétní (jeden ze šesti možných) způsob "zvláštního užití komunikace" a že městští úředníci na odboru dopravy asi udělali chybu. Mám si to prý ale především vyříkat s nimi.


Březen 2000

Dohodl jsem si proto schůzku s paní doktorkou, která mi dopis psala, a která pracuje jako právnička pro odbor dopravy městského úřadu.

Jak už je v tomto případě obvyklé, nejprve jsem musel čelit spršce dotazů, proč se starám o nějaký chodník v Třebíči, když bydlím v Okříškách. To jsem přežil a dozvěděl se:

• i když je rozhodnutí možná po formální stránce nepřesné, oni nepochybili - snažili se především trochu zlepšit dopravní situaci na ulici a také pomoci živnostníkům zlepšit zásobování jejich provozoven (dodávky s označením nějaké firmy však na chodníku bývají v menšině - především jde o osobní vozy - Mercedesy a BMW počínaje až po staré rezavé škodovky)


• její interpretace "zvláštního užití" byla stejná, jaké mi již v  lednu řekli na odboru dopravy - tedy, že živnostník smí najet na chodník, vyložit či složit náklad a basta. Rozhodně ne parkovat. Prý se ale přimluví u městské policie, aby na to častěji dohlédli.


• poznávací značky vozidel mi opět odmítla prozradit. Zákon o přístupu k informacím má prý zatím často nejednoznačný výklad, takže toho raději sdělí méně, než aby prozradila něco, co nesmí.

Náhodou jsem zjistil, že v sazebníku poplatků Městského úřadu v Třebíči mají poplatek za trvalé parkování na atraktivním místě 500Kč měsíčně. Nejsem si jist, jestli takovou sumu má vůbec smysl platit, když můžete parkovat klidně kdekoliv, třeba i na chodníku, a městská policie vás rozhodně častěji, než 1x za dva měsíce kontrolovat nestihne. Maximální možná pokuta je 1000Kč, takže se na tom nedá prodělat.


Postřehy člena městské rady v Třebíči, pana S.Mastného - ODS (24.5.2000)

V pondělí 22.5. jsem navštívil v "úředních hodinách" parlamentního poslance Horta (ODS), abych jej v souvislosti se skandálním inzerátem přesvědčil o nutnosti změny zákona o zaměstnanosti. Přitom se mi docela neplánovaně dostalo neocenitelných pokladů z hluboké studnice moudrosti jeho asistenta S.Mastného - týkalo se to právě parkování na chodníku na Bráfově, kde pan radní shodou okolností bydlí, a mých článků o tom ve Voříškovi.

Dozvěděl jsem se, že předtím, než o něčem začnu psát, mám si to pořádně prověřit u lidí, kteří o tom něco ví, což je v tomto případě například on. (Argument, že předtím, než jsem o chodníku začal psát, jsem si situaci nechal vysvětlit od řady skutečně kompetentních lidí na městské policii, městském úřadě a odboru dopravy na okresním úřadě, považuje pan radní za naprosto bezcenný.) Podle pana radního vůbec není důležité, že existuje nějaký zákon nebo vyhláška, které přesně upravují, kde automobily můžou parkovat. Ten chodník prý není chodník, ale především jen nájezd do garáží a navíc na něj jeden z místních podnikatelů městu přispěl, takže proto si tam může parkovat, jak chce. A kromě něj tam už prý parkuje pouze jeden invalida, který si samozřejmě taky může parkovat, kde chce, protože je invalida.

Vzhledem k tomu, že debatě byl přítomen i pan poslanec Hort, vypadá to, že i jemu je úplně ukradené, že Městský úřad v Třebíči vydává povolení, na které nemá ze zákona nárok. Zato jsem byl poučen, že právě ODS je ta jediná politická síla, která chce pro občany co nejvíce svobod a co nejméně omezení.
(Pokud má pan poslanec či jeho asistent výhrady k tomu, jak jsem interpretoval jejich slova, nic jim nebrání, aby mě opravili - rád jim obratem vyhovím.)
24.05.2000
?subject=Chodníky jsou pro chodce, ne parkoviště pro blbce'>Jaromír Suchý


přístupů od 18.4.2004: 10597