Hlavní strana > Archiv 1999 - 2003 > Masíčko

Oko za oko, život za život?

Útěk Jiřího Kajínka z doživotní cely opět rozvířil otázku trestu smrti u nás. Reportáže "Na vlastní oči" na Nově 7.11 a 14.11. pak ale paradoxně postavily tuto otázku do naprosto jiné roviny. Těch otazníků kolem jeho odsouzení na doživotí je totiž tolik, že je docela možné, že pan Kajínek je daleko spíš oběť naší svérázné "spravedlnosti", než nájemný vrah.

Zkusme si teď vyzkoušet, jak by to - teoreticky - vypadalo, kdyby u nás fungoval trest smrti a stoprocentně platilo pravidlo "život za život". Jiří Kajínek by byl v tuto chvíli samozřejmě již několik let po popravě a všichni bychom si zajisté žili v blaženém pocitu bezpečí.

Náhle však vyjdou najevo dosud utajovaná fakta a při novém procesu se nezvratně prokáže, že J.K. byl nevinen a podle zásady "život za život" za jeho zbytečnou smrt bude muset být následně popraven nejen soudce, který J.K. odsoudil, státní zástupce, který trest smrti navrhoval, ale i všichni tři nejdůležitější svědci, kteří proti J.K. svědčili (přiznají se, že se možná mohli trochu splést). Bylo by to naprosto spravedlivé - za jednoho původně nevinně popraveného J.K. by bylo sice pět dalších mrtvých, ale pořád jen v rámci pravidla "život za život".

Po čase by se však možná přišlo i na to, že jeden ze svědků proti J.K. se nespletl, ale byl ke svědectví donucen vydíráním dalšími např. třemi osobami - ti všichni by tedy museli být také popraveni, protože měli také podíl na odsouzení nevinného J.K. (a 5 dalších osob). Za dva původní plzeňské zavražděné (ve skutečnosti nejspíš také vyděrače alias "podnikatele" a jeho gorilu) už teď můžeme mít v tomto ryze teoretickém případě 9 naprosto spravedlivě popravených podle zásady "život za život". Bohužel se naše bezpečnost všemi těmi popravami ale nijak nezvýšila, protože si skutečný plzeňský vrah celou dobu může nerušeně užívat svobody.

Je velmi pravděpodobné, že by si dřív nebo později někdo také uvědomil, že obdobnou hodnotu jako život, má i lidské zdraví - i tam by se proto musela začít uplatňovat obdobná zásada "oko za oko". A jak bude vypadat v praxi? Není to tak dávno, co tiskem proběhla např. zpráva, že nějací mizerní doktoři omylem vykuchali pacientovi zdravou ledvinu. Podle pravidla "oko za oko" by tedy nutně následně muselo dojít k tomu, že všem doktorům i sestrám, kteří se na tomto šlendriánu podíleli, bude povinně odebrána jedna jejich zdravá ledvina. Každému z nás jistě někdy někdo ublížil (a naopak málokdo nikdy nikoho nešťastně nezranil), nevyhnuli bychom se proto pravděpodobně asi tomu, že při důsledné aplikaci "očních" pravidel budeme časem všichni rukou zákona uměle zmrzačení či v horším případě popraveni.

Možná, že by důsledné aplikování zásady "oko za oko" skutečně k něčemu bylo dobré - např. k tomu, že už by asi někteří lemplové, kterým jsme dnes vydáni napospas, neměli takovou odvahu dál dělat povolání doktora, soudce, poslance, senátora, policisty či jiné, podobně zodpovědné. Znovu ale opakuji, že pochybuji, že při celkové současné kvalitě našeho práva a spravedlnosti by tím bylo také zaručeno i snížení počtu mafiánů a vrahů, běhajících si dnes spokojeně mezi námi.
18.11.2000
?subject=Oko za oko, život za život?'>Jaromír Suchý


přístupů od 18.4.2004: 5356