Voříšek
občasník pro Okříšky a okolí
O serveru | Mapa stránek | Statistiky | Vyhledávání | Služby | Kontakt
Hlavní rubriky:
Komentáře  [80]
Místní zajímavosti [3]
Co se děje v okolí [1]
Dokumenty [16]
Blog [10]
Webtipy [1]
Věřte - nevěřte (JPP) [8]

Archiv Voříška
z let 1999-2003
[168]

Seznam serverů
z okolí Okříšek


Spřízněné stránky:
Můj Lanškroun
Náš Liberec
Nerátky.cz (Neratovice)
Novojičínský Samizdat
Otevřené Úvaly
Radniční listy (opozice K.Vary)

Další oblíbené stránky

Stránky, týkající se zajímavých kulturních aktivit z okolí:
Fru Fru
Klub B Třebíč
Jezerel Thc
Zámostí - festival v Třebíči

Hlavní strana > Komentáře

Rozhraní II/č.1

Náhodou se mi poprvé dostalo do rukou zhruba měsíc staré nejnovější číslo dvouměsíčníku studentů třebíčských škol Rozhraní a zážitek z jeho čtení bych s jistou nadsázkou přirovnal tak k pití břečky z poněkolikáté vylouhovaného pytlíku čaje.



Jsem zvyklý, že mladí lidé, kteří se nějak veřejně projevují (hrají v nějaké kapele, malují, píší, závodně sportují atd.) mají zpravidla společné, že z každého jejich činu úplně srší energie, kterou jsou ve svém věku přirozeně nabiti, a mají společné i to, že se chtějí co nejvíce odlišovat od ostatních. Přestože má ale tým okolo časopisu Rozhraní přes 20 lidí, aby jeden špendlíčkem hrabal, když by něco podobného chtěl najít i v něm. Texty s tématy, jako je rekreace ve Francii, Itálii, paralympiáda v Aténách, cvičení ze španělštiny či angličtiny, vzpomínka na film Terminál či obecné úvahy o filmech nebo feminismu, ze všeho nejvíc připomínají nudná slohová cvičení, psaná z povinnosti, jen, aby se za každou cenu něčím zaplnil papír, a místo originálního výtvarného doprovodu (že by se na třebíčských školách fakt nenašel nikdo, kdo by byl schopen něco kloudného původního sám vytvořit?) text doplňují převážně fotografie a grafické motivy stažené z internetu.

Skutečný život a skutečné radosti a problémy třebíčských studentů v Rozhraní ale i přes relativně velký rozsah (24 strany A4) časopisu prakticky nejsou. Pominu-li některá reklamní sdělení, něco velmi málo ze sportu a zmínky o dvou ryze komerčních koncertech (kolik procent študáků si však skutečně může ze svého kapesného koupit třeba předražený lístek, aby na vlastní oči viděli tajného estébáckého spolupracovníka Nohavicu?), život v Třebíči za předchozí 4 měsíce se zcvrkl na tři zprávy – zmínka o zahájení tanečních kursů, odstaveček o Běhu Teryho Foxe (ovšem bez poznámky, že tam chodí studenti nikoliv dobrovolně, ale především povinně v rámci školní výuky) a informace o otevření zrekonstruovaného klubu mládeže Hájek (místo fotek rozesmátých ksichtíků politiků, kteří se potřebovali někde předvést před volbami, či propagace soukromých firem, které si díky rekonstrukci přišly na peníze z veřejných rozpočtů, by ale jistě byly na místě spíše ryze praktické informace pro mládež – v článku totiž mj. chybí nejen uvedení provozní doby, ale dokonce i jakýkoliv kontakt na klub – tj. telefon, email či web).

Vzhledem k tomu, jak naši prohnilou společnost ovládají nejrůznější mafie a hlavní slovo mají peníze, reklama a násilí, nechce se mi příliš věřit, že by si toho nikdo z třebíčských studentů zatím nevšiml, popř. to bylo všem úplně jedno. Že by redaktory Rozhraní nezajímaly problémy, jako jsou např. případy krádeží či šikanování na školách (což takhle soutěž, na které škole v Třebíči se mezi spolužáky nejméně krade?), stoupající dopady rozdílů mezi dětmi z chudých a bohatých rodin, dostupnost drog (myslím především těch tzv. legálních - alkoholu, cigaret a hracích automatů) mládeži i bez občanky v místních zařízeních, informace o místních nekomerčních hudebnících a  kapelách či výtvarných projektech, tipy pro dívky, ve kterém sekáči se dá levně a vkusně obléci, či pro chlapce, ve kterém sběrném dvoře se dá obsluha ukecat, aby vám nechala několik starých televizorů rozebrat na součástky, atd. atd.

I když je samozřejmě nejhorší onen sterilní a bezpohlavní obsah Rozhraní, úspěšně s ním drží krok i jeho nevalná typografická úprava s řadou začátečnických chyb. Na mnoha místech je např. použita čtyřsloupcová sazba

Rozhraní strana 18

ale když máte na každém řádku zpravidla jen tři slova a musíte neustále přebíhat očima z řádku na řádek, je to docela únavné (a když je potom třeba citace internetového odkazu přes 3 či 4 řádky, kolikrát ani nevíte, jestli je tam pomlčka jen na rozdělení textu nebo do adresy odkazu skutečně patří). Je pravda, že i v běžných novinách také bývají sloupečky textu stejně široké (tj. 4 až 5 cm), "sazeč" Rozhraní si ale asi nevšiml, že tam "jinde" je ovšem použitý font poloviční velikosti a je navíc využita celá šířka sloupce.

Ostudnou chybou je ponechání jednopísmenových předložek a spojek na koncích řádků prakticky ve všech textech, ale i nejednotné rozlišení nových odstavců (někde je oddělení nového odstavce textu prázdným řádkem, někde je na začátku nového jednopísmenový, někde žádný a někde i čtyřpísmenový "tabelátor" mezer – a tyto kombinace často v jednom textu), dost divně působí i popisky, bezprostředně nalepené k okrajům fotografií:



Pokud má být časopis "výkladní skříní" třebíčských studentů, asi by stálo za to věnovat i trochu větší péči kontrole textu před zveřejněním. Chyby typu zapomenuté čárky, oddělující vedlejší větu, může udělat či přehlédnout kdokoliv, jestliže už ale jde o do očí bijící záměny i a y ve shodě podmětu s přísudkem,





nebo chyby ve velkých a malých písmenech,



měli by se začervenat především učitelé třebíčských studentů.

I když vložená příloha s nabídkou aktivit klubů Hrádek a Domek asi není dílem kolektivu Rozhraní, je docela divné, že si nikdo nevšiml a neopravil v ní ani takové chyby, jako je sice tučně vytištěná, ale jistě neexistující emailová adresa



(pro začínající uživatele internetu – v adrese chybí na konci doména prvního řádu, tedy např. .cz nebo .com)

Zajímavé ještě je, že Rozhraní neobsahuje ani povinnou registrační značku, kterou ministerstvo kultury přiděluje legálně vycházejícím periodickým publikacím.

Na obálce časopisu je pozvánka i na internetové Rozhraní na adrese www.icm-trebic.cz/rozhrani. Je pravda, že to už je trošku zajímavější, než tištěná verze, nicméně i zde – přesněji na jiné stránce serveru www.icm-trebic.cz - se můžeme setkat s nerespektováním platných zákonů. Na serveru jsou např. nabízena dvě volná pracovní místa:



a přestože zákon o zaměstnanosti říká, že každý, kdo má nějaké volné pracovní místo, musí jej nahlásit na příslušném úřadu práce, v současné nabídce 137 volných míst na ÚP Třebíč žádné z nich zveřejněno není – lidé v ICM Třebíč tedy zřejmě buď zákony neznají, nebo na ně kašlou, a tak mě napadá: nepřikrmuje tady náhodou v oblasti "prevence kriminality" stát a kraj nějakého kozla, který se snaží být zahradníkem?

Abych ale jenom nenadával - v Rozhraní lze najít i originální zábavu - např. upozornění na existenci stránky anagram.dingway.com, kde si můžete nechat vytvořit přesmyčky ze zadaných slov. Já jsem si zadal třeba ICM Třebíč a vyšlo mi mj. "říct bičem".

Přiznám se, že ale jinak pro mě bylo čtení Rozhraní velkým zklamáním a obdobnou nudu bych očekával spíše u média pro klienty hospiců, čekajících pouze pokorně na smrt. Kladl jsem si proto otázku, kdo a proč vůbec někdo něco tak formálního a z mého pohledu prakticky zbytečného financuje, připravuje, tiskne a šíří?

Náznak odpovědi je na stránce 22: "Časopis je vydáván pod záštitou občanského sdružení Třas ve spolupráci se Soukromou střední odbornou školou a SOU, s.r.o. a Gymnáziem Třebíč. Tento projekt byl podpořen Grantovým systémem města Třebíče v programu Prevence kriminality a Fondem Třebíč". Asi je tedy "čárečka" za nějakou formální "angažovanost" i po 15 letech od revoluce pořád někomu nade vše.

Časopis Rozhraní si můžete přečíst v knihovně v Třebíči (mají tam i starší čísla).
29.11.2004
?subject=Rozhraní II/č.1'>Jaromír Suchý


přístupů: 6515    diskusních příspěvků: 15    poslední: 26.08.2005 20:32:15


© Jaromír Suchý 1999 - 2014