Hlavní strana > Turistické zajímavosti

Podnikavci z chodníku

Zatímco v jiných obcích a městech vytěsňují stánkaře s podřadnou veteší z veřejných ploch do kamenných obchodů či na periferie, v Okříškách se díky impotenci našich radních při prosazování práva a pořádku podařilo asiatům a jejich českým poskokům udělat z kšeftíků svéráznou turistickou atrakci.

Typické bylo třeba včerejší (sobotní) ráno. Tou dobou bývá nejrušnějším místem v obci samoobsluha Meinl, kam si lidé z širokého okolí chodí na víkendové nákupy. Asi aby to neměly davy nakupujících tak jednoduché, chodník před obchodem obsadili asiati svými krabice od banánů s nabídkou jejich cenných "pokladů". Chodcům, kteří po návštěvě "obchodu" netoužili, tak nezbylo nic jiného, než se mu vyhnout chůzí po vozovce.





Přestože o tom v tu dobu věděli nejméně dva radní, nikoho z nich ani nenapadlo, aby prapodivné trhovce z Okříšek vyhnali. Starosta Kula dal přednost péči o své milované pionýry a radní Ryšavý zřejmě nutně potřeboval něco důležitého dodělat na obecních internetových stránkách - možná i nějakou anketu s dotazem, jak by naše radnice co nejvíce mohla škodit místním podnikatelům.

I když pomineme estetický zážitek ze svérázného chodníkového obchodu, nejspíše přišla obec liknavostí právě oněch dvou "vyvolených" zhruba o 4 tisíce korun za obsazení veřejného prostranství. Podle místní vyhlášky je poplatek za zábor veřejného prostranství v takovémto případě 60Kč/m² a den a má se platit nejméně 5 dní dopředu. Krabicovým "obchodem" zabraná plocha byla přitom nejméně 70m².



Povšimněte si na fotografii, jak jsou asiaté šetrní. Nejen, že ušetřili ony nejméně 4 tisíce za poplatek obci, ale ještě si přivezli také svůj plynový vařič a nádobí na vaření - asi aby náhodou nemuseli nechat vydělat desetikorunu za čaj nebo kafe v některé ze dvou nedalekých restaurací v případě potřeby svého občerstvení.

Součástí chodníkového "stánku" přirozeně nebylo jakékoliv označení prodávající firmy, proto - abych zjistil, co jsou zač - jsem si koupil nejlevnější nabízenou věc a chtěl k ní i paragon. Přestože do té doby prodávající Vietnamec komunikoval naprosto plynule, najednou nechápal, co znamenají moje slova "účet", "doklad" či "paragon" - prostě náhle vůbec nerozuměl česky. Ony ty kursy asertivity, které jsem kdysi dávno absolvoval, ale nebyly úplně zbytečné, a tak se mi po nějakém čase podařilo onen požadovaný "doklad" získat. Zajímavé ovšem bylo, že když mi prodejce "doklad" předával, už vůbec nechtěl ani tu pětikorunu platby za ponožky. Že by to byla obvyklá sazba úplatku, který dávají těm, kdo se o jejich podnikání začnou blíže zajímat?



Asi nepřekvapí, že "naši" Vietnamci svoje doklady nečíslují, co je ale zajímavé je to, že razítko na účtu je velmi pravděpodobně padělek - firma uvedeného IČO 633 85 805 podle internetového obchodního rejstříku nikdy na J. Fajmonové v Brně nesídlila a své sídlo podnikání má v místě, kde získala i živnostenský list - a to je Náměšť nad Oslavou!

Jediné, co bude asi pravé, je tedy poznávací značka dodávky, kterou "chodníkoví" pseudopodnikatelé přijeli.



Když už nic, tak turistická atrakce to ale byla pěkná... Inu, to jsou ty naše Kulovičky - nezapomeňte se zastavit, až pojedete okolo. V okolí Meinla či spořitelny jistě na chodníku něco podobně atraktivního zase bude.
01.05.2005
?subject=Podnikavci z chodníku'>Jaromír Suchý