Hlavní strana > Blog

Dekádníček č.6

Od 21.5 do 31.5.2005. Tentokrát mj. na téma knižní prvotiny estébáka Dočekala, úvah cenzora Ryšavého a srazu bývalých spolužáků v Novém Jičíně.

úterý 24.5.
V Třebíči na zámku probíhal veletrh muzeí a v jeho rámci byl i varhanní koncert v bazilice sv. Prokopa.



Je trochu ostuda, že jsem v této registrované památce Unesco dosud nikdy nebyl, a proto netušil, co mě čeká, a docela podcenil volbu oblečení. Zatímco venku bylo kolem třiceti stupňů, v bazilice bylo tak odhadem okolo osmi a já jsem z koncertu moc neměl, protože jsem jej procvakal zubama roztřesenýma zimou. Zajímavé je, že turisté do baziliky platí dvojí vstupné (myslel jsem si, že to je už u nás zakázané) - buď 40Kč anebo (paradoxně) jen 1Euro.
Ve městě jsem si všiml zvláštní reklamy



a tak jsem si šel inzerovanou knihu hned prohlédnout. Zatímco Mein Kampf musel mít přes sebe povinně pásku, která varovala před nebezpečným obsahem, Dočekalova dvojkniha (nakladatelství Kerndl asi neumí udělat jednu knihu se 446 stranami) má sice pásku přes sebe také, ale o minulosti a nebezpečnosti této estébácké zrůdy na ní není ani slovo. V knize se při představování své osoby "mistr" už tradičně chová mimořádně skromně - opět není v seznamu spolků, které "umělce" nejvíce tvůrčím způsobem ovlivnily, uvedena ani KSČ či StB, a už tradičně se "mistr" zapomněl pochlubit i svým vysokoškolským vzděláním (VUML - ukončen v létě 1989). Tím ale "mistrova" skromnost nekončí - v knize se decentně vůbec nezmiňuje dokonce ani o tom nejpodstatnějším, tedy co skutečně jeho "sebrané spisy" za posledních 10 let obsahují - že jde totiž především o jeho "perly", které napsal pro ultrakomunistické Haló noviny. V internetové databázi Haló novin je dnes přes 90 "skvostů" z Dočekalova pera (do vyhledávače na oněch stránkách musíte zadat Dočekalovo jméno také velkými písmeny - tj. DOČEKAL). Pro ty mladší, kteří si z osobní zkušenosti nepamatují, co je prominentní estébácký agent Jan Dočekal (krycí jméno KRITIK a ev. čísla 29007 a 900706) za nechutnou zrůdu, tak opět připomenu, že ještě v roce 1989 psával do novin oslavné ódy o tom, jak je skvělé, že se Lidové milice učí střílet do lidí, a byl za podobné zvratky jako příkladný komunista oficiálně odměněn tehdejším OVKSČ medailí za budování socialismu.
Největší šok mě ale čekal na závěr listování novou estébákovou dvojknihou: mohla se objevit na světě jen proto, že její vydání finančně zasponzorovalo i Město Třebíč! (Ale přitom na přispění třebíčským hokejistům tam nemají...) A to přitom ve vedení města komunisté nemají žádné zastoupení - kde už "umělec" Dočekal mohl být, kdyby měli?!
Zdá se, že i starosta Třebíče Miloš Mašek má krátkou paměť, protože by si z našeho společného působení ve firmě Uniplet (dříve Elitex) v minulosti mohl pamatovat, jaká svinstva vyváděl soudruh Dočekal za socialismu tam - přesto teď ale aktivně asistoval u toho, když estébák svou knihu představoval veřejnosti.
Minulost estébáka Dočekala pro mě osobně představuje velké trauma a srovnatelnou zátěž s tím, co páchali např. manželé Stodolovi (právě na ně jsem si vzpomněl, když jsem se s existencí Dočekalovy knihy potřeboval nějak vyrovnat). I když Dočekal fyzicky asi nikoho nezavraždil, nikdy nezapomenu, že mi tím, co všechno byl schopen za slizký koumoušský groš spáchat za socialismu, působil stejné duševní trauma, jako by se mě pokoušel reálně zadupat do země.

středa 25.5.
Tak pan Ryšavý - obecní radní - se opět "vyznamenal". Ve svém internetovém deníčku se pochlubil tím, že měli schůzku obecní public relations propagandistické úderky, a že tam projednávali i moji připomínku k jeho cenzorskému zásahu v minulém čísle Zpravodaje z Okříšek. (Dodatečně mě ještě upozornil, že na toto téma napsal on sám další text, ve kterém se snaží všechny přesvědčit, že jeho cenzura vlastně žádná cenzura není.) Výsledkem schůzky úderky bylo údajně to, že se mými připomínkami k cenzuře ve Zpravodaji "nemá cenu zabývat". Považuji za naprosto absurdní, aby pan Ryšavý Zpravodaj z Okříšek ve svých úvahách srovnával s nějakou komerční tiskovinou, u které si vydavatel může opravdu dělat s jeho obsahem co chce. Vzhledem k tomu, že vydávání neplatí ze svého, ale z peněz všech občanů Okříšek, jsem přesvědčen, že je jeho povinností také dát prostor na stránkách Zpravodaje všem názorům, které dostane. Nakonec, i on sám občas žebroní, aby do Zpravodaje občané přispívali, aby jeho obsah nebyl stále tak sterilní a bezpohlavní. Jestliže tedy svévolně a bezdůvodně cokoliv z toho, co mu přijde, nezveřejní, je to jednoznačně protiústavní akt cenzury a omezení práva svobody projevu. (Zveřejňovat ve Zpravodaji i sprosté anonymní útoky na lidi mimo radnici mu ale zatím zřejmě žádné problémy nedělalo.)
Téma mého nezveřejněného příspěvku - tj., že zastupitelstvo nerespektovalo platné smlouvy s uživateli kabelové televize, je navíc pro občany mnohem zásadnější informace než cokoliv jiného. Znamená to mj., že jejich zástupci odmítají respektovat principy, které tady fungují tisíce let. Za obsah svého článku pro Zpravodaj si samozřejmě zodpovídám sám a i když s ním redakce nesouhlasí, nic jí nebrání v tom doplnit k němu text "redakce neodpovídá za zveřejněné názory čtenářů" tak, jak je to běžné jinde.
Byl bych samozřejmě raději, kdybychom si problémy Okříšek řešili sami tady v Okříškách, ale když je pan Ryšavý skálopevně přesvědčen, že pro občany Okříšek bude lepší, když nebudou vědět, co skutečně jejich zastupitelstvo dělá, nesmí se potom ale překvapeně čertit, že jej např. za jeho protiústavní cenzorské vrchnostenské manýry někdo bude vláčet po policii, soudech, propírat celostátním tiskem či nominovat do ne zrovna prestižních soutěží.

sobota 28.5.
Měli jsme v Novém Jičíně v restauraci Na Skalkách sraz spolužáků z 9.B Tyršovy školy po 30 letech.



Zatímco "holky" přišly skoro všechny, spolužáci se většinou asi báli, a tak jsme byli ve výrazné menšině (ale zato jsme měli nejvzdálenějšího účastníka - až z Ústí nad Labem). Měl jsem docela výčitky svědomí z toho, že "holky" přišly většinou docela svátečně oblečené a ověšené zlatými šperky, zatímco já jen jako na výlet - tj. v sandálech, tričku, kraťasích a s baťůžkem. Tak jako kdysi ve škole byl hlavní hvězdou večera opravdový "šoumen" Ríša Štverák - ve škole končící zpravidla s trojkou z chování na vysvědčení, tak jako kdysi ale schopen velice vtipně ve zkratce kriticky vystihnout to podstatné z dění kolem nás.
Přestože úplně všichni zúčastnění máme nějaké děti (nejstarším z nich je kolem pětadvaceti), je mezi námi bývalými spolužáky zatím asi jen jediná babička. Mladí holt dnes raději dávají přednost jiným radovánkám, než výchově vlastních dětiček.
Docela mě překvapilo, jak jsou moji spolužáci docela konzervativní - nikdo se nepyšnil nějakým piercingem nebo tetováním a když jsem se při diskuzi o naší společnosti a politice snažil vysvětlit, že by např. Strana zelených měla více prosazovat legalizaci marihuany, protože už ji tak jako tak kouří většina mládeže, a tím, že se zakazuje něco, co dělají skoro všichni, se jen znevažují všechny ostatní zákony, dívali se na mě skoro všichni jako na nějakého zvrhlíka či narkomana.
V jednom okamžiku získal ale onen "konzervatismus" zvláštní kouzlo nechtěného: někdo sestavoval aktuální adresář a vyptával se všech ostatních na telefonní čísla na mobil. Jedna spolužačka trochu překvapila ostatní tím, že prohlašovala "já žádný mobil nemám a nikdy bych ho ani nechtěla" a tuším říkala ještě něco o zloději soukromí. Za pár minut na to vešel do místnosti číšník, měl v ruce svůj mobil a hlasitě říkal: "paní inženýrce Vránové sem někdo volá" - "samozřejmě" šlo přitom o stejnou osobu, která je onou zapřísáhlou odpůrkyní mobilů.
"Prodrbali" jsme všechny nepřítomné (jedna spolužačka se vdala do USA, další učí a prý z toho zešílela, obdobně jako naše bývalá třídní učitelka Šindlerová, jeden spolužák se údajně uchlastal k smrti a o dalším, žijícím v Řecku, zatím nikdo nic neví), probrali povolání (nejspokojenější jsou asi ti, co jsou 27 let na stejném místě - a není divu, když třeba jejich zaměstnavatele Autopal dnes vlastní nadnárodní koncern Visteon se 77000 zaměstnanců) - bohužel ale nikdo není bohatým restituentem či majitelem továrny se stovkami podřízených, že by mohl zaměstnat kamaráda z dětství v případě nouze. Další kontakty a výměnu informací jsme si slíbili přes užitečný server spoluzaci.cz.
Nadě, Radce a Aleně alespoň dodatečně děkuji za hladce fungující organizaci srazu.

neděle 29.5.
Pan Ryšavý už není sám, kdo automaticky předpokládá a veřejně hlásá, že má Boží pravomoc rozhodovat o tom, kdo dělá něco užitečného pro ostatní a kdo ne. Přibyl k němu Jaroslav Kružík (jinak provozovatel hotelu Na Hrázi v Telči). Nemá mě rád kvůli tomu, že jsem si na posledním zasedání obecního zastupitelstva při jednání o dotacích spolkům dovolil připomenout, že před 15 lety získal místní tenisový klub licenci od celostátního svazu s tou podmínkou, že bude mít svůj dětský oddíl, ale nikdy jej přitom nezřídil a ani se systematické výchově dětí a mládeže nevěnoval. Pan hoteliér není schopen pochopit, jak jsem si tuto nepříjemnou ostudu našich tenistů mohl dovolit veřejně připomenout, když jsem podle jeho "Božího" úsudku "pro Okříšky zatím nikdy nic neudělal".

pondělí 30.5.
Tak mi Francouzi udělali docela radost tím, že v referendu neschválili navržený paskvil euroústavy. Ne, že bych byl odpůrcem spolupráce v Evropě, ale mělo by to být na jiných principech, než že nám nějací chytráci, schopní zatím jen vymýšlet nové a nové zbytečné funkce a úřady a zblblí z neustálého pendlování mezi Bruselem a Štrasburkem, budou za chvilku nařizovat nejen, kolik můžeme na dvorku chovat slepic a králíků, ale nejspíš i jak často můžeme chodit na záchod a jakou hmotnost má mít naše stolice. Navíc Ústava musí být podle mého názoru jednoduchá, přehledná, srozumitelná, na pár stran a obsahující pouze základní společně uznávané principy, aby se nemusela každý rok měnit (vzorem může být třeba ta, co mají v USA). Bichle o stovkách stran složitě formulovaného textu je pro praktický život stejně naprosto nepoužitelná.
01.06.2005
?subject=Dekádníček č.6'>Jaromír Suchý