Hlavní strana > Blog

Dekádníček č.9

Od 21.6. do 30.6.2005. Tentokrát mj. o časopisu Nový Prostor a dalších projevech arogance našich "vyvolených"

úterý 21.6.
Dostal jsem email od ředitelky třebíčského kulturního střediska KVIZ paní Jaromíry Hanáčkové s poděkováním za upozornění na rozpor v cenách vstupenek do baziliky v Třebíči, o kterém jsem psal ve svém Dekádníčku č.6, a slíbila to napravit ještě do začátku turistické sezóny. To samozřejmě potěší.

středa 22.6.
V Jihlavě jsme se s Tondou Zeleným zúčastnili krajské konference Strany zelených. Z přítomných jsem celostátního předsedu Jana Beránka i místopředsedkyni Danu Kuchtovou znal z dřívějška, tentokrát se přijeli podívat mj. i Martin Bursík či Eva Tylová. Právě ona (bývalá náměstkyně ministra životního prostředí Kužvarta) mi po skončení jednání nabízela pomoc v mém sporu se Státním fondem životního prostředí ČR, který mi odmítl poskytnout některé informace, týkající se financování skládky v Okříškách, takže toho asi brzy využiji a jistě se, milí čtenáři, včas dozvíte výsledek.

čtvrtek 23.6.
Byl jsem nepříjemně šokován, když jsem se čirou náhodou dozvěděl, že v úterý 21.6. měla v 11 hodin dopoledne v Praze pohřeb Marie Čechová. Marie byla mimořádná osobnost, která shodou okolností dříve několik let působila také na škole v Okříškách. Tomu, kdo ji osobně neznal, se dá asi těžko vysvětlovat proč byla tak skvělá a v čem je to pro ostatní obrovská ztráta. Těžko říci, proč ani v Třebíči nebylo zřejmě nikde na obvyklých místech žádné parte. Dodatečně jsem se dozvěděl, že alespoň ve škole v Okříškách to věděli a připomenuli si její památku minutou ticha a černou vlajkou před budovou.

pátek 24.6.
V Brně jsem narazil na Lidické ulici skoro přímo naproti divadlu na skvělý kšeftík (bohužel už mi vypadlo jeho jméno, ale nedá se to minout): prodávají tam obrovský sortiment potravin, kterým zanedlouho končí datum minimální trvanlivosti, za zlomeček (např. desetinu) původní ceny. I ty "nejdražší" potraviny, kterým třeba ještě týden "života" zbývá, jsou odhadem za třetinu až čtvrtinu. Nakupujícími byli mimo důchodců převážně trampi s batohy a spacáky - takže onen obchod je můj tip pro návštěvu pro brněnské studenty, kteří ten obchod ještě neznají.
Rovněž v Brně jsem od pouličního prodejce koupil oblíbený časopis Nový Prostor (www stránky mají, ale ani tam nemusíte chodit - jsou "ve výstavbě").



Pokud jej neznáte, jde jednak o zajímavé čtení a pohled na naši společnost "odspoda" a současně formu pomoci lidem v nouzi či bez přístřeší. Prodejce musí dodržovat velmi přísná pravidla (nesmí se nijak vnucovat, být opilý, musí být na svém vyhrazeném místě, mít průkazku s fotkou, nesmí prodávat současně cokoliv jiného atd.), ale zase obdrží polovinu z prodejní ceny časopisu. Při minimálním odběru 100ks týdně (tj. 400 měsíčně) je to 6000Kč za měsíc a s tím jsou bezdomovci schopni vyjít. Tématem tohoto čísla byl fotbal (existuje dokonce i mistrovství světa bezdomovců a asi to funguje, protože z naší bývalé loňské reprezentace se díky získané sebedůvěře většině hráčů podařilo úspěšně uchytit ve společnosti, takže ti loňští už letos nehráli). Časopis má ale bohužel nejistou budoucnost, protože nějakou administrativní chybou redakce přišel o dotace od ministerstva práce a soc. věcí a tak zatímco dosud to byl týdeník, od července jen měsíčník a tudíž to budou mít prodejci s výdělky podstatně těžší.
V podvečer jsme zvládli v klidu a ve zdraví oslavu narozenin a přijetí na VŠ starší dcerušky (z legrace žádané auto sice samozřejmě nedostala, ale dokonce tentokrát ani příliš neohrnovala nos nad obdrženým dárkem) a ještě jsem před půlnocí vyrazil do Markvartic na plzeňskou kapelu Znouzectnost, která hraje už asi 20 let, ale dosud jsem ji znal jenom z nahrávek. Hráli sice tentokrát jen ve třech, ale i tak to za ten výlet na kole nočními strašidelnými lesy stálo. I třebíčská Plodová voda Evy Braunové, která ještě zahrála po nich, byla docela ve formě. Mezi organizátory akce byl i Bořík Fučík ml. – bývalý kolega z Unipletu - a děkoval mi za propagaci stránek jejich sdružení obcí Podhůří Mařenky (zřejmě na ně z rozcestníku Voříška skutečně nějací čtenáři chodí). I to samozřejmě potěší.

úterý 28.6.
Na obecním zastupitelstvu jsem se tentokrát moc nezdržel - bylo mi na zvracení ze sprostoty, s jakou odbyl předseda kontrolního výboru Kubát moje dotazy na kontrolu, kterou měli provést u jedné z dotací. Jednací řád našeho zastupitelstva je totiž udělán tak, aby se o ničem čirou náhodou nediskutovalo: každý smí k jedné věci vystoupit jen dvakrát. A soudruh Kubát toho náležitě využil: na můj první dotaz na provedenou kontrolu odpověděl jako v pohádce o perníkové chaloupce ve stylu "pleju len", zeptal jsem se tedy na podrobnosti z kontroly jinak ještě jednou, a opět odpověděl ve stylu "vždyť to říkám, pleju len" a když jsem se zeptal potřetí, s bravorou vzorného kulovčíka se vítězoslavně zazubil a připomněl mi "ale to už se ptáte potřetí, můžete vystoupit jen dvakrát". Abych na zastupitelstvo nešel úplně zbytečně, ještě jsem si poslechl i krátkou zprávu o vývoji kriminality v okolí, přednesenou velitelem státní policie v Okříškách - a naštěstí to není vůbec špatné.

čtvrtek 30.6.
Tak dnes uteklo 15+1 dní, kterou měla Rada obce Okříšky na to, aby vyřídila odvolání proti neposkytnutí informace, týkající se jedné z dotací, které obec získala z Fondu Vysočiny v minulém roce, ale nedostal jsem vůbec nic - rada moje odvolání zřejmě vůbec neprojednávala. Už mě ta jejich arogance moci dočista přestává bavit, protože je mi jasné, že když o tom napíšu jenom sem, pan radní Ryšavý si to spokojeně přečte, poté škodolibě radostně zachrochtá blahem, že zase udělali něco, co mi vadí, a jak mi to zase pěkně "nandali" (pan Ryšavý totiž kdysi naprosto vážně tvrdil, že kdyby jednou udělali něco, s čím bych byl spokojen, musel by se sám nad sebou hodně zamyslet, proč to udělali tak špatně). Inu, slušnost a chuť respektovat zákony stejně nikdy nebyla silnou stránkou naší národně-frontovní radnice, tak co jiného jsem mohl čekat, že jo?.

Minule jsem se tady loučil přáním, že je nejvyšší čas, aby za nekonečné ostudy, napáchané v posledních letech policií, konečně odstoupil její prezident Kolář a ajhle – mezitím se to stalo. Že bych si tentokrát přál, aby pro změnu odešla od vesel ministryně nemocnosti Emmerová?
02.07.2005
?subject=Dekádníček č.9'>Jaromír Suchý