Voříšek
občasník pro Okříšky a okolí
O serveru | Mapa stránek | Statistiky | Vyhledávání | Služby | Kontakt
Hlavní rubriky:
Komentáře  [80]
Místní zajímavosti [3]
Co se děje v okolí [1]
Dokumenty [16]
Blog [10]
Webtipy [1]
Věřte - nevěřte (JPP) [8]

Archiv Voříška
z let 1999-2003
[168]

Seznam serverů
z okolí Okříšek


Spřízněné stránky:
Můj Lanškroun
Náš Liberec
Nerátky.cz (Neratovice)
Novojičínský Samizdat
Otevřené Úvaly
Radniční listy (opozice K.Vary)

Další oblíbené stránky

Stránky, týkající se zajímavých kulturních aktivit z okolí:
Fru Fru
Klub B Třebíč
Jezerel Thc
Zámostí - festival v Třebíči

Hlavní strana > Blog

Dekádníček č.10

1.7. až 21.7. - tentokrát kvůli pracovnímu zaneprázdnění jen "dvojčíslo" mj. o školní soutěži tvorby webových stránek, snad naposledy na téma cenzury ve Zpravodaji, poučení o správním řádu pro naše radní a pár letních tipů.

Minule jsem ve spěchu zapomněl na jednu akci ze závěru školního roku a proto se k ní vrátím krátce teď. Vloni poprvé tady uspořádali soutěž pro žáky základní školy v tvorbě osobních internetových stránek. Protože po mně chtěli, abych se dálkově zúčastnil jejich hodnocení, měl jsem možnost a povinnost vidět všechny soutěžní práce. Nebylo to teda nic moc, ale dal jsem si alespoň tu práci, že jsem všem jednotlivě vypsal seznam konkrétních základních chyb, které na stránkách mají (a doufal, že mé poznámky organizátoři žákům předají). Letos byl druhý ročník, soutěžní práce byly tentokrát jen čtyři a jejich úroveň byla úplně stejná jako vloni – dokonce i s naprosto stejnými chybami, které jsem jim vloni vyjmenovával. Pokud tedy bylo cílem soutěže, aby se zvýšil počet tvůrců stránek a zlepšila se jejich kvalita, tak cíle rozhodně dosaženo nebylo a organizátoři by si měli položit otázku, kde se stala chyba. Ono je vůbec sporné, jestli má cenu takhle uměle někoho motivovat právě k vytváření internetových stránek. Už tak je na internetu 99% balastu a je velký problém mezi tím vším najít kvalitní původní informace. A právě to, že má smysl dělat jen takové stránky, které jsou něčím naprosto původní, těm dětem zřejmě nikdo nikdy nevysvětlil a sami organizátoři to nejspíš taky neví, takže díky naší soutěži je toho balastu na internetu zase o trochu více. Přemýšlím o tom, že pokud by se v budoucnu soutěž konala opět za stejných podmínek, bude asi lepší, když už se na ní nebudu jakkoliv podílet.

sobota 2.7.
Tak už i nás přepadla invaze slimáků – jsou úplně všude, nejen na záhonech, ale i na chodnících kolem domu, plazí se po omítce, po dveřích garáže a  není to jen záležitost Okříšek, protože se na toto téma objevují dokonce i reportáže v televizi.

neděle 3.7.
Dostali jsme do schránky Zpravodaj z Okříšek č.3/2005. I když jsem se tématu cenzury ve Zpravodaji věnoval několikrát dříve, bylo by asi dobré celou historii onoho nadvakrát zcenzurovaného textu shrnout:
- na zasedání zastupitelstva 10.2. mě Karel Dokulil požádal, abych do připravovaného Zpravodaje napsal něco o aktivitách jeho syna s tím, že na to mám ještě pár dní čas (uzávěrka prvního letošního čísla byla sice už 10.2., ale pochopil jsem z toho, že to až tak nespěchá)
- 15.2. jsem panu Ryšavému zaslal emailem dva texty – jeden delší o chvályhodných aktivitách Honzy Dokulila a druhý kratší, napsaný bezprostředně pod vlivem zážitku z jednání zastupitelstva 10.2.
- třebaže "oficiální" informace o prvním letošním zasedání zastupitelstva ve Zpravodaji byla, můj alternativní komentář na stejné téma nikoliv (s naprosto nelogickou výmluvou na údajný nedostatek místa – můj delší text o J. Dokulilovi přitom do Zpravodaje zařazen byl, třebaže mohl počkat, kratší aktuální o jednání zastupitelstva nikoliv, přestože v zájmu vyváženosti informací by samozřejmě bylo vhodnější, kdyby v onom čísle vyšel raději můj pohled na zasedání zastupitelstva současně s "oficiálními" údaji)
- třebaže se naše radnice neštítí různých nepravostí, nikdy se mi za předchozích 15 let nestalo, že by nějak cenzurovali texty, které jsem jim nabídl do našeho radničního Zpravodaje – očekával jsem tedy, že když se můj text na téma jednání zastupitelstva 10.2. z jakéhokoliv důvodu nevešel do prvního čísla, bude automaticky v čísle dalším, ale zatraceně jsem se zmýlil: jeho šéfredaktor Ryšavý podle svého internetového deníčku usoudil, že by se můj text nemusel líbit jeho kamarádům, a tak jej opět nezveřejnil – na svých stránkách to obhajoval chabým tvrzením, že když cenzuruje on, tak to vlastně žádná cenzura není, protože byl do své funkce demokraticky zvolen
- nezveřejnění v tomto případě už jsem samozřejmě naprosto oprávněně považoval za cenzuru, protože jsem přesvědčen, že časopis, financovaný z veřejných peněz obce má ze zákona povinnost informovat vyváženě – tedy když už jednou zveřejnili oficiální informace o únorovém jednání zastupitelstva, měl by logicky dostat prostor i alternativní názor na tutéž divadelní frašku. Protože jsem tuto druhou cenzuru mého textu už považoval za naprosto neobhajitelnou a usoudil, že bude nejlepší, že by o našem sporu co už je a co ještě není cenzura rozhodl nezávislý soud – obdobný případ potlačování opozičních názorů v obecních či městských zpravodajích se v poslední době odehrál na více místech a tak jsem si myslel, že by to mohl být i jistý užitečný modelový případ pro ostatní (zatímco pan Ryšavý roli justice v demokratickém státě zjevně nechápe a proto něčí snahu po nezávislém rozhodnutí s oblibou zesměšňuje, já jsem na rozdíl od něj přesvědčen, že v případech podobných sporů je lepší, když rozhodne někdo nestranný – nikdo jiný, než soud, ale v našem ústavním systému zatím není). V rámci zkrácení řízení (a tím i ušetření nákladů na ně) jsem proto požádal pana Ryšavého, aby mi sdělil jména dalších osob, které spolu s ním rozhodovaly o cenzuře mého textu – chtěl jsem je všechny přirozeně rovnou pro případné řízení uvést jako svědky, kteří by mohli zdůvodnit, proč se společně s panem Ryšavým na takovém rozhodnutí podíleli.
- v červnu došlo k jistému zlomu a kolegové z redakce Zpravodaje pana Ryšavého přesvědčili, že by můj příspěvek zveřejněn být měl alespoň ve třetím čísle. Docela mě překvapilo, že o něm sice redakce předtím několikrát jednala, ale přitom skutečný text zřejmě vůbec nikdy neměla k dispozici, protože 21.6. – samozřejmě dávno po uzávěrce čísla - mě totiž pan Ryšavý požádal, zda bych mu jej neposlal znovu, protože už jej někdy hodně dávno na svém počítači smazal. Z komentáře, kterým můj text doprovodil, tj.

Poznámka redakce k dopisu pana ing. Suchého: Tento článek obdržela redakce již před uzávěrkou druhého čísla. Nakonec však nebyl zařazen z důvodu nedostatku místa a především z důvodu obsahu. Redakci nevadí kritika rozhodnutí zastupitelstva, na tu má samozřejmě každý právo, ale některé urážlivé formulace, porušující Ústavou daná práva jednotlivce (čl. 10 Listiny základních práv a svobod – "Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno"). Pan Suchý se proti nezveřejnění ohradil tím, že se jedná o cenzuru, neboť podle jeho názoru má Zpravodaj z Okříšek, jako tiskovina hrazená z veřejných prostředků, povinnost zveřejnit každý text občanů. S tímto názorem redakce nesouhlasí, neboť v každém tištěném nebo elektronickém médiu rozhoduje o obsahu s konečnou platností redakce, nicméně se nakonec rozhodla v zájmu korektních vztahů článek uveřejnit. Zároveň ale upozorňujeme pana Suchého, aby příště psal jako slušný civilizovaný člověk a vyvaroval se v textech obdobných křupanských a urážlivých formulací, v opačném případě nebudou články otištěny. Vedle ochrany ústavou daných práv jednotlivců je důvodem také ochrana obce před rizikem žalob za porušení těchto práv. Obec je vydavatelem Zpravodaje a podle tiskového zákona č. 46/2000 Sb. odpovídá vydavatel za obsah tisku.

vyplývá, že pan Ryšavý je asi schizofrenik a žije současně ve dvou odlišných vzájemně nepropojitelných světech: buďto je totiž můj text tak zavrženíhodný, že pošlapává něčí ústavní práva a v tom případě by ho samozřejmě zveřejňovat nikdy neměl a byl by si to schopen kdykoliv kdekoliv obhájit, anebo text naopak žádná ústavní práva nepošlapává a jeho zveřejnění proto nic zákonného nebrání – v tom případě si ale měl odpustit podobný komentář k němu – a ještě se přitom zbaběle neschovávat za "redakci". (O zachovávání nějakých "korektních vztahů" mezi obcí a mnou samozřejmě nemůže být vůbec řeč – ty mohou vzniknout jedině tehdy, až i u nás začnou platit všechny zákony České republiky – to pan Ryšavý ale velice dobře ví, ale celou dobu ve funkci se tomu usilovně brání.)

Slovo "křupanství" není spisovné (alespoň není ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, vydaném Českou akademií věd v roce 1994 a i můj textový editor z OpenOffice jej teď podtrhává červeně jako chybu) a  já jsem jej ve svém komentáři použil jako označení toho, že si někdo hraje na něco, co není – v onom případě, že zastupitelé rozhodovali o obsahu nějaké smlouvy, aniž k tomu však měli jakýkoliv mandát a neměli k dispozici dokonce ani onu smlouvu. Proč ale použil ono slovo pan Ryšavý ve svém komentáři je mi záhadou. Že by v Okříškách bylo podle něj křupanstvím už i to, že si někdo dovolí mít vlastní názor na činnost zastupitelstva a zaslat jej do Zpravodaje? No, tak to bude asi ještě dlouho marně kohokoliv dalšího nabádat, aby mu tam taky někdy přispěl.

Celé následující dva týdny mě můj zaměstnavatel "vykořisťoval" natolik, že jsem jak oba státní svátky, tak i sobotu, "slavil" prací, kterou jsem potřeboval dokončit. Nakonec počasí stejně nějakým prázdninovým radovánkám zrovna dvakrát nepřálo. Jen v pátek 8.7. jsem byl víceméně pracovně v Praze. Mimo jiné jsem se tam konečně osobně seznámil i s jedním mladým sympatickým advokátem, který mi teď bude pomáhat v případech nezákonného odepírání informací našimi úřady. Jsem docela rád, protože najít slušného právníka, který má zkušenosti z této oblasti správního soudnictví např. v Třebíči bylo docela obtížné. Doufám, že tím některým (nejen našim obecním) "vyvoleným" konečně alespoň trochu ztížím jejich vrchnostenské arogantní vládnutí.

neděle 17.7.
Na obecních internetových stránkách se objevila zpráva o zasedání obecní rady 23.6. - zdá se, že jsem radním trochu křivdil, protože jsem je minule podezříval, že moje odvolání proti neposkytnutí informace ani neprojednali. Projednali, bohužel to ale vypadá, že ani přes mnoho let vysezených v různých pohodlných křesílkách na radnici (např. starosta Kula tam spokojeně vegetuje už asi 20 let) vůbec neznají ani to nejelementárnější minimum z našich zákonů - v tomto případě správního řádu, a  proto samozřejmě vůbec nechápou, co je jejich zákonnou povinností. Pokud tedy skutečně jednali o mém odvolání proti neposkytnutí informace obecním úřadem, mělo být výsledkem jejich jednání rozhodnutí podle §47 správního řádu, které musí mít nutné náležitosti podle §48 správního řádu. Zjednodušeně řečeno – vždycky bych měl jako výsledek jejich práce dostat do vlastních rukou papír s textem rozhodnutí s kulatým úředním razítkem a k tomu buďto všechny požadované informace, anebo naprosto podrobné odůvodnění proč moje odvolání zamítli.

Na oné informaci o jednání obecní rady mě zaujala ještě jedna věc: v usnesení č.365/05 se uvádí "Rada schvaluje mimořádné odměny ředitelům škol Janě Zelené, ředitelce MŠ Okříšky a PaedDr. Jaromírovi Velcovi, řediteli ZŠ Okříšky." Asi nejsem sám, kdo z té věty vůbec nechápe, o co šlo. Jednak určitě radní mohli zveřejnit, za co vlastně dostali ředitel s ředitelkou zrovna teď "mimořádnou" odměnu – jestli společně zachránili tonoucí se dítě, převedli slepou stařenku přes přechod anebo někde chytili při činu na pískovišti úchylného pedofila, a také jakou odměnu vlastně dostali: jestli to bylo jen ústní poděkování nebo i zarámovaný diplom, kytice lučních květů či bonboniéra, nebo snad že by dokonce sada šroubováků či rychlovarná konvice? Nebo že by z toho mohl být oheň na střeše, kdyby se náhodou všichni dozvěděli, za co se v Okříškách také berou "mimořádné" odměny a chtěli je potom automaticky i po svém zaměstnavateli? Pokud radnice nenapíše celou pravdu, těžko se pak lze ubránit tomu, že si někdo může myslet, že to třeba náhodou bylo jen takové "bolestné" za to, že shodou okolností kvůli zákonu o střetu zájmů právě oni dva nedávno opustili řady zastupitelstva.

pondělí 18.7.
Vloni v listopadu jsem se někde (asi na Neviditelném psovi?) dočetl, že existuje literární soutěž amatérských autorů sci-fi, nazvaná Cena Karla Čapka. Jsem už takový soutěživý typ a přestože jsem už asi 25 let nic z tohoto oboru nečetl (zase jsem se ale nemusel bát, že by mě kdokoliv ze současných autorů mohl jakkoliv ovlivnit), rozhodl jsem se, že se také klání zkusím zúčastnit. Během jednoho a půl dne jsem tehdy na poslední chvíli slepil svou chmurnou vizi naší blízké budoucnosti "Ti prokletí anarchisté" (dal jsem ji teď i na server Písmák, takže si ji případně můžete přečíst tam) a nedopadl na úplného začátečníka až tak špatně – někde na konci první třetiny startovního pole krátkých povídek (na to, jak mi ji nedávno tvrdě zkritizovala moje švagrová, pracující jako redaktorka v brněnském nakladatelství Petrov, je to ještě relativně docela úspěch). Připomněl jsem si teď soutěž proto, že jsem dnes od organizátora Martina Koutného z Třebíče dostal pozvánku na další ročník (pozor, je to we formátu Wordu), takže chcete-li, můžete se zúčastnit a literárně si "zasportovat" také. Příště tomu určitě musím věnovat alespoň o den či dva déle, abych se probojoval do první desítky.

úterý 19.7.
Přes Okříšky teď kvůli opravám v Předíně vede objížďka pro trasu Třebíč – Telč, takže všichni naši fanoušci motorismu jsou jistě rádi, že se tady od Rallye Vysočina konečně zase něco pořádného děje. I zvířatům se to jistě líbí, jen si na to musejí chvilku zvykat, protože je to pro ně něco nového. Tak třeba tato kočička se dívala na dopravní frmol tak usilovně,

kočička

až jí z toho vypadly oči z důlků (nebo že jí je snad z lebky vytlačila nějaká pneumatika?) Kolem osmé večer došlo na nepřehledné křižovatce v centru Okříšek k dopravní nehodě – to, že naše radnice systematicky brání v umístění kulatého zrcadla na ni už bych klidně nazval sabotáží. Dokud ale nebude od křižovatky jezdit každý den naplněný pohřebák, neudělají s tím zaručeně nic.

středa 20.7.
Tak jsem byl odpoledne po dlouhé době opět na policii a šokován hned třikrát: tentokrát kupodivu pokaždé v dobrém. Tedy – ne klasická policie – byl to jen její dopravní inspektorát. Zážitek ze včerejší nehody na křižovatce v Okříškách mě totiž přiměl k tomu, abych se ve věci umístění kulatého zrcadla na křižovatku začal sám osobně angažovat (zatím jsem se 15 let jenom marně snažil přesvědčit naše obecní politiky, aby ve věci něco dělali oni, protože je to jejich povinnost). Paní Vavřínková na okresní správě silnic mi řekla, že tam zrcadlo umístí, až když k tomu dostanou pokyn z policie a odkázala mě na poručíka Pavelce. První šok byl v tom, že se choval nesmírně slušně a několikrát poděkoval za to, že se zajímám o větší bezpečnost dopravy a přicházím s užitečným podnětem. Druhý příjemný šok byl v tom, že takové zrcadlo i s osazením stojí prý jen asi 7 tisíc (dosud jsem měl za to, že musí být mnohem dražší – např. 50 až 100 tisíc). No a ten třetí kladný šok byl, že podnět k instalaci takového zrcadla může dát kterýkoliv občan (nevím, proč jsem měl dosud zažitou představu, že to mohou udělat jen orgány místní státní správy či samosprávy). Pokud vše půjde hladce, mohlo by prý do měsíce na křižovatce zrcadlo stát. Samozřejmě se tím nevyřeší hlavní problém dopravy v Okříškách, kterou je nutnost úplného obchvatu pro tranzitní dopravu ve všech směrech, nicméně maličký důvod k radosti, že se dá vybojovat dobrá věc i přes usilovný odpor kulovčíků, by to byl.

čtvrtek 21.7.
Dostal jsem z obce sdělení o vyřízení svého podnětu, týkajícího se asijských podnikavců z chodníku. Vyplývá z něj, že za neoprávněný zábor veřejného prostranství dodatečně zaplatili asiati 4200Kč. Připomínám, že ve stejné době jako já se tehdy na onom místě pohyboval i starosta Kula a radní Ryšavý - oba však o peníze pro obec za zábor veřejného prostranství neměli žádný zájem, jen hledali tisíce výmluv, aby svým líným zadkem nemuseli trochu pohnout a inkasovat obci to, co jí patří (nebo že by bylo opravdu jednodušší získávat peníze za pomocí zfalšovaných dokladů a dotací?). Pro náčelníka místní PR úderky Ryšavého to musí být zpráva nepříjemná ještě i z jiného důvodu: těžko už může kamkoliv napsat, že jsem ten, co "pro Okříšky nikdy nic neudělal". Mám teď černé na bílém potvrzeno, že jsem svou iniciativou přispěl obci k získání 4200Kč, které právě on svou leností a neschopností chtěl záměrně nechat spláchnout do kanálu.

Na závěr ještě tři letní "reklamní" doporučení:
- je doba zavařování plodů ze zahrádky a k tomu každý potřebuje cukr – nejlevnější (pod 20Kč) v Okříškách mají v prodejně Jany Šimkové (pro cestující podnikatele je ale samozřejmě ještě levnější brněnské Makro, kde je teď za 17.85)
- na Sedlákově ulici v Třebíči je restaurace Radar (tuším se oficiálně jmenuje Na Radostíně nebo tak nějak), kde mají půllitr výborné chlazené točené limonády Grena za bezkonkurenčních 9Kč
- v Třebíči na Stařečce (ulice Vítězslava Nezvala v budově bývalé lékárny) je od června otevřena nová útulná čajovna – jmenuje se Zelený drak. Výběr čajů je široký a můžete si k nim dopřát zdarma nějakou zapůjčenou stolní hru a v budoucnu za poplatek 25Kč/hod. i internet. Jistý zádrhel je tu ale s případným parkováním, protože na celé ulici v obou směrech je zakázáno (auta tam sice parkují, ale hrozí botičky či odtažení).
22.07.2005
?subject=Dekádníček č.10'>Jaromír Suchý


přístupů: 4507    diskusních příspěvků: 4    poslední: 23.07.2005 22:13:52


© Jaromír Suchý 1999 - 2014